Obětní anoda je vyrobena z kovového materiálu s relativně negativním potenciálem. Když je připojena k chráněnému potrubí, přednostně se sama oddělí, a tím zabrání korozi potrubí, proto se nazývá obětovaná anoda. Obětovaná anoda by měla mít dostatečně záporný stabilní potenciál pro udržení dostatečně velkého budícího napětí; zároveň by měl mít velkou teoretickou vyrobenou elektřinu a vysokou a stabilní proudovou účinnost. Praktické materiály pro obětní anody jsou slitina hořčíku, slitina zinku a slitina hliníku.
Charakteristiky hořčíkové anody jsou malá specifická hmotnost, negativní potenciál, ale nízká proudová účinnost. Hodí se hlavně pro příležitosti s vysokým odporem půdy. Charakteristiky zinkové anody jsou velká specifická hmotnost, malá generovaná elektřina na jednotku hmotnosti, ale vysoká proudová účinnost. Čistý hliník se nepoužívá jako obětní anoda, protože hliník se snadno pasivuje. Teoretická generovaná elektřina anody z hliníkové slitiny je velká, výkon anody je dobrý v prostředí obsahujícím chloridové ionty a cena za jednotku generované elektřiny je levná. Lidé studují použití vhodných výplňových materiálů, aby byly hliníkové slitiny použitelné v běžných půdách.
Podle potřeby lze vybrat a použít různé obětní anody a lze je vyrobit do různých tvarů a velikostí. Většina obětovaných anod je v litém stavu s průřezy lichoběžníkových, kruhových, obdélníkových atd. nebo páskových hořčíkových anod. Běžně používané specifikace litých anod ze slitiny hořčíku jsou 8 kg, 11 kg a 14 kg. Uprostřed obětní anody je pohřbeno ocelové jádro, které je pohřbeno při odlévání anody, přičemž jeden nebo oba konce jsou odkryté. Jeho účelem je vést anodový proud, usnadnit fixaci anody a zvýšit mechanickou pevnost anody. Obvykle je kolem obětované anody vyplněn materiál s nižším měrným odporem než zemina, který se nazývá výplň. Mezi nimi sádra (tj. síran vápenatý) způsobuje, že anoda koroduje rovnoměrně; bentonit a křemelina zadržují půdní vlhkost; síran sodný se přidává ke snížení měrného odporu půdy.